Jana Strmisková nastoupila do MOSSu na lehkou řadu v lednu 2022. Předtím 25 let pracovala v jídelně, v kantýně, jako kuchařka a o profi řízení jenom snila. Nakonec si ve zralém věku udělala za čtvrt roku řidičák a teď už si půl roku sny plní. Navíc to vypadá, že i dcera Lucka půjde v jejích stopách. „Občas když předjedu muže řidiče, je vidět, že mu to není po chuti, ale jinak si na pomoc kolegů nemůžu stěžovat,“ říká.
Jak tě napadlo sednout za volant?
Vždycky se mi práce líbila, brácha měl řidičák skoro na všechno a občas mě svezl. Ale před 30 lety to nebyla práce pro ženskou, takže mi to naši zatrhli. Pak přišly děti a rodina a mohla jsem na takovou práci zapomenout. Nastoupila jsem do oboru gastro, kde jsem pracovala až do loňska.
Co tě tedy po těch letech přesvědčilo?
V bývalé práci mě naštvali, nastoupila nová vedoucí a ředitel, zkazil se kolektiv a přestalo se mi tam líbit. Tak jsem si vzpomněla na svůj pubertální sen. Já jsem střelec a do všeho jdu po hlavě, jsem prostě střelená… Zašla jsem do autoškoly domluvit si řidičák a hned poté jsem dala výpověď.
Takže jsi měla jen řidičák B a vše ostatní sis dodělávala?
V září 2021 jsem se ptala syna, kde jeho kámoši dělávají nejčastěji papíry. Nasměroval mě do autoškoly v Rousínově a byla to správná volba. Z hodin jsem chodila nadšená a s úsměvem. Moc mě to bavilo a myslím, že i šlo. Na zkouškách se mě komisař ptal: „Vy jedete 80?“ A já: „Vždyť to je povolená rychlost!“. A on na to: „Ano, jen nejsem zvyklý, že si to nějaký nováček u zkoušek dovolí…“ Jediné, s čím trochu bojuju, je couvání, ale i to už se zlepšuje.
Jsi Brňačka. Jak ses dostala MOSSu?
Vyskočila na mě na Facebooku reklama. Původně jsem chtěla jezdit jen vnitro, ale Karolína mě vyvedla z omylu, že rozvozy nejsou pro ženské, že bych to fyzicky asi nedala. Na mezinárodku se mi nechtělo, protože mám rodinu a starám se o tatínka, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
Jak se k tomu staví rodina?
S dcerou jsem to dopředu probírala, studuje automobilku a je jediná holka ve třídě. Těší se na prázdniny, že pojede se mnou. Chce si ve škole udělat C+E a taky jezdit. Syn už je dospělý, ten to neřešil. Manžela jsme s dcerou vytáhli ven a po pár pivech jsem mu to řekla. Bála jsem se jeho reakce, ale překvapivě mě podpořil. Zaslechla jsem, že se se mnou teď chlubí, že má doma ženu řidičku a je pyšný, že jsem se odhodlala😊. I tatínek se chlubí. Dětem to taky prospělo; osamostatnily se, našly doma třeba pračku… Dokážou se domluvit, najednou jsou kamarádi.
Už sis oblíbila nějakou zemi?
Francie je pěkná, hlavně Normandie, tam se mně líbilo moc. Malebné malé dědinky, které projet není lehké, ale když mám možnost se kochat, je to nádhera. Mám ráda historii, hrady a zámky…
Věděla jsi do čeho jdeš nebo tě něco překvapilo?
Štve mě nedostatek parkovacích míst, jsem ráda, když sedím a jedu. Překvapilo mě, kolik hodných chlapů nabídne pomoc, když mi třeba nejde odpřáhnout vlek. Výjimečně mě třeba u zákazníka naloží skladníci z boku. Prostě musím uznat, že řidičkám se občas nějaký ústupek udělá. I kluky od nás ze skladu musím pochválit a kolegové řidiči z lehké řady jsou ochota sama. Smůlu mám, když teď po covidu je čím dál víc bezkontaktních nakládek, tam nikoho ani nevidím, papíry odevzdám a ani se nevidím se skladníky.
No a jaké to je, když se potkají dvě ženy, které řídí?
Je to vždycky sranda, máváme si a zdravíme. Chlapi koukají s otevřenou pusou a ukazují, jakože klobouk dolů. Někdy je to ale naopak: když předjedu chlapa, ne vždycky to bere sportovně a z jeho výrazu je vidět, že dostal zásah na ego.
Co bys vzkázala jiným ženám, které třeba o profesi řidičky uvažují?
Je to super a doporučuju každé hodit obavy za hlavu. Normální ženská, která dobře řídí osobák, to zvládne. Jen ať nemá strach. Jasně, na začátku je to jiné, auto je dlouhé, jinak se chová… Pomůže čas a trpělivost. Pro mě je to splnění snu, cítím se svobodná a jsem dámou svého času 😊.
Jani, děkujeme za rozhovor a přejeme plynulou jízdu, dobré náklady a vítr ve vlasech!