Robert Šturma:
K běhu jsem dozrál

Roberta Šturmu (42) z trutnovské pobočky MOSSu můžete potkat nejen za volantem. Jeho velkým koníčkem je totiž pohyb v rozličných formách. Túry, běhání, kolo, výšlapy. Nepředstavujte si ale, že Robert ráno obuje boty a vydá se na pětikilometrový okruh kolem bydliště. Vybírá si totiž libůstky, čím vyšší převýšení, tím lepší, baží po výhledech a užívá si okolní přírodu. A to nejen doma, ale i na cestách kamionem – během čekání nebo pauzy nedokáže jen tak odpočívat, vyběhané pěšinky ho vždycky přemluví. S Robertem jsme si povídali nejen o jeho vášni pro pohyb a motivaci k aktivnímu odpočinku.

Kolik jsi letos uběhl kilometrů?

Letos je to bída, zhruba jen 350. Před covidem jsem zvládal i 300 za měsíc. Během pandemie člověk skoro nemohl opustit kamion, samé zákazy, nikam se nesmělo. A to se na mém sportování hodně podepsalo. Ale podzim je moje oblíbené období, nevadí mi déšť ani bahno, tak tomu snad ještě letos dám.

Běháš kvůli kondici, nebo výhledům?

Fyzička a zážitky jsou propojené. Když přijdu zdrbaný z běhu, tak se mi pak i líp spí, protože tu psychickou nálož z práce jsem vyběhal. Každý se stresujeme z termínů, jestli zaparkujeme, stihneme, co máme… A to běhání mi pomáhá se uklidnit, nejsem pak takový nervák.

Takže daleko, rychle, nebo na pohodu?

Mám rád přírodní trasy, traily, a hodně do kopce – rád sbírám výškové metry. Říká se tomu skyrunning, jako že běhám do nebe 😊. Jakmile vidím ze silnice nějakou zříceninu, hrad, kříž na kopci nebo pěkný vrchol hory – hned si to zapisuju do takového notýsku, říkám mu cestomilák. Když stojím, tak si to vyhledám na mapy.cz, kde jsou vyznačený turistický stezky. Google mi zas ukáže zajímavosti, takže naplánuju, přehodím do GPS, hodím si to do hodinek a běžím. Mapu v telefonu si taky nafotím, kdyby vypadl signál, abych se neztratil.

Neříkej, že se ti po každém zaparkování chce jít běhat…

Když jedu ven, běhání se snažím plánovat. Exporty se opakujou, tak zhruba vím, kam dojedu a dá se to připravit. Takže vyrazím, přizpůsobím si i jídlo, pak ale stojím 4 hodiny na místě ve stau a je po všem. Takže parkuju někde jinde, než jsem chtěl, ale hned studuju, kam se odtud dá jít nebo běžet. Francouzi mají na dálničních odpočívadlech branky, takže se tam vylézt dá. Běh nesmí být na sílu, musí bavit, takže se občas jen seberu a jdu procházkou někam poblíž do kavárny. Všude je to krásný, jenom to najít.

Jsi od mala takový sportovec, nebo se to objevilo s věkem?

Na základce jsem běh nesnášel, dělal jsem od 13 let kolo a všechno ostatní. Do běhání jsem musel dozrát. Neběhám vrcholově, s řízením bych sotva zvládl nějaký pravidelný trénink. Ale je to o odhodlání a primární by mělo být si ten čas zpříjemnit. Zkusit si třeba jen vyjít s batohem na párkilometrovou procházku. A když to člověka chytne, je to aktivita, která je zadarmo. Když teda nepočítám to kafe a croissant v kavárně někde opodál 😊

Ztratil ses někdy v neznámé krajině?

Ztratit se k tomu patří – stejně jako se člověk dokáže ztratit s navigací v kamionu. Kolikrát všechno naplánuju a pak se dostanu někam, kde je třeba soukromý pozemek a za ním stráň, nedá se to obejít, takže prostě zkusím alternativní trasu. Nerad chodím tam a zpět po stejné trase, vždycky se snažím udělat nějaký okruh.

Které místo v Evropě tě běžecky nadchlo?

Miluju Francii v okolí Clermontu – vždycky se těším, když něco vezu k Lyonu nebo Marseille, cestou tam se pěkně zvedají kopečky u Švýcarska. Mám tam pár srdcovek, kam se vracím, navíc už si to pamatuju a nemusím nic plánovat. Po Evropě mám několik desítek takových míst, kde jsem si zaběhal nebo bych si zaběhat chtěl.

Máš nějakou konkrétní vzpomínku?

Na jaře jsem skejsnul 4 dny kousek od Aix en Provence na jihu Francie. Tak jsem toho využil, autobusem dojel do Marseille, prošel si historické centrum. Trajektem jsem se pak vydal na ostrovy na pobřeží a jeden byl pro běžce ráj. Vracel jsem se kvůli trajektu, jinak bych tam klidně zůstal. Mohl jsem buď 4 dny nadávat v kamionu, nebo si to zpříjemnit, a já si vybral to druhé.

Co na tvoji zálibu říká manželka Eva, naše trutnovská dispečerka?

Poznali jsme se, když jsem byl blázen do kola. Už její babička jí říkala, ať si mě nebere. A ačkoliv tušila, co ji čeká, tak si mě vzala 😊. Když mi volá a já funím do telefonu, je jí jasné, že jsem někde na úžasné „kozí“ stezce. Je těžké najít volný čas na trénink, abych neochudil rodinu, tak se snažím chodit sportovat brzy ráno. Anebo po cestě domů nechám auto ve Volvu v Hradci a do Jaroměře běžím. Tam mě naloží kolega, doveze domů a já mám odtrénováno a můžu se věnovat rodině. Eva je tolerantní, chápe mě už 15 let a já ji za to mám moc rád J.

Co bys doporučil kolegům, kteří by se taky rádi o pauze rozeběhli?

Nesmí to být za trest, že se do toho budou nutit a nenávidět to. Jakýkoliv pravidelný pohyb je při naší práci důležitý – i minimální protažení nebo krátká pětikilometrová procházka. Túra po okolí, když je na to třeba o víkendu čas. Poděkuje vám nejen vaše fyzička, ale i psychika, budete lépe naladěni, pocítíte menší napětí. Důležité je odhodlání, začít a vydržet. Všem držím palce!